Kukající vlci Feeder Team

Přestup cup (Azbest)
Napsal Petr Azbest Hahn  
Pátek, 07. březen 2008

Feederový Přestup Cup 2008 

 Hlad po závodění mi přihnal do tváře mraky, když jsem zjistil, že závod, který Jirka Ouřada s Myronem vymysleli, je plně obsazen a já jsem až jako čtvrtý náhradník.Naštěstí mne zachránila zlatá stříbrná Ivanka, které se do závodění nechtělo a tak mi přepustila svoje místo.Potud tedy vše dopadlo dobře…
V pátek jsem využil toho, že hrabě Seleke byl přes noc na školení a Míša sama doma.
I vetřel jsem se k ní do přízně a přespal u nich.Odpoledne jsem se stavil v SEMĚ pro krmení a opět tam obdivoval novinku, jako řemen. Kombinaci kaprařskýho křesla a plavačkový bedny v super provedení včetně podia.Zatím jsem ještě nic lepšího neviděl. Bohužel zatím je jen tento prototyp a tak si s vloupáním do objektu firmy SEMA a odcizením tohoto zázraku musím pospíšit, aby mne někdo nepředstihnul..To prostě musím mít.Představte si kaprařské křeslo ale takové, který je o dost vyšší a ještě má na výšku hodně štelovatelné všechny nohy včetně podia.To je šest noh.Bez područek, které u feederu spíš překážejí.Pod sedákem jsou šuplíky na droboť, kterou vždycky nervózně lovím v brašně a na obě strany pak rozvinete sytém držáků na plato, misky, tamto a tůdleto.Pruty ale v mém případě rozhodně zůstanou v píchákách p.Fencla.Za záda přimlasknete na opěradlo paraple a komfort je hotov.Podium je lehoučké, ale masivní a bez problémů udrží i mne, který jsem mírně přerostlým.Tohle vymyslel určitě někdo, kdo ví o čem to je.Záda nebudou bolet, všechno bude při ruce.Stabilní v jakýmkoli svahu a terénu.A bomba nakonec?
Je tu.
Před závodem, vyklopím opěradlo do pohotovostní polohy.
Naložím kýble, brašnu,futrál na vezírek a podběrákovou hlavu, případně cokoli, po čem mé srdce zatouží do takto vzniklého „velerudlíku“, vytáhnu nohy s nafukovacími kolečky, na vrchu opěradla odtrhnu vyklápěcí kryt držený sucháčem-pod ním je ukryté madlo, uchopím za „uchopíč“ (takto vzniklé transportní ucho) a volným krokem odcházím ke svému lovnému místu, kde vše vyložím, nastavím si podle terénu nohy, kolečka zasunu nahoru, aby nepřekážela, rozestavím systém ramen (vše je kompatibilní s komponentami RIVE) a sladce spočinu v pohodlném a stabilním posezu.
Podium mi dělá velkou radost, protože ve svahu jsem měl vždy problém uhlídat kýbl s krmením a pak mne taky bolely nohy od držení stability a zapírání se proti nedobrovolné koupeli.
Prostě to musím mít. Už aby křeslo bylo na prodej (v případě, že má loupežná mise nedopadne).
Je to převrat v těchto věcech a velký krok kupředu.No zatím jsem tedy nakoupil v SEMĚ krmení, zajel k Ouřadovi pro živou a jel k Selekeům.Hodná Míša mi ještě zaběhla mezitím do Večerky pro rohlíky na který ryby určitě půjdou, abych je tam ráno pochopitelně zapomněl.Když jsem dorazil a předal kytku, tak jsme pokecali, pojedli, skoukli dva filmy, namočili TTX, dali rozjet červy a šli spát.U toho pojmu „ rozjet červy“ se raději pozastavím.Nejedná se o to takovou činnost, že bych červy sypal na silnici a rozjížděl je audinou v naději ,že z nich vymačkám víc chuťových atraktantů a pak že bych si je vylisované sroloval jako tapetu a na závodě ukrajoval porcičky na háček.Ani se v nich nesnažím vyvolat euforii z nadcházejícího závodu hecováním a snahou o zvýšení adrenalinu třeba skandovaným pokřikem, či psychotropními látkami….v kontextu následné hlášky : “Sakra,vy ste ňáký rozjetý!!“Ani je nenechávám rozjíždět s kopečka, nebo škrtáním o podložku, jako autíčko se setrvačníkem.Ba ani je nerozsypu doprostřed kvartýru s tím, aby se mi rozjeli po celé nemovitosti a já se o nich dověděl za čtrnáct dní signálem ve formě temného hučení-pochopitelně vylíhnutých masařek .Rozjíždění červů spočívá v tom, že podchlazené a nedostatkem kyslíku v igelitovém neprodyšně uzavřeném pytlíku uspané červy vysypu do kbelíku a dám je do tepla.Je otázka času(půl hodiny hodina-záleží na tloušče vrstvy a teplotě) kdy se ti, kteří hibernaci přežili,  probrali a začali vesele drandit prostorem a hledat kout kde by měli trochu soukromí k zakuklení. To je ovšem v kýblu s tisíci dalších kolegů mírně naivní…Rána jsem nedospal, protože ač jsem chtěl vstávat o půl sedmé(prezence byla načasována až na 8 00), tak jsem byl vzhůru už od pěti a marně se snažil zabrat. Tak jsem to v šest vzdal, vstal, oblékl se, tiše si uvařil čaj, marně prohledal byt s cílem získat vkladní knížky, nebo hotovost, ale věděli, koho tam mají na nocleh, takže i husu schovali do trouby, atd.J).Navolil jsem na navigaci Klecánky (protože po Praze je to pro mne kromě odskoků z Jižní spojky vždycky guláš) a vyrazil.Když jsem dorazil, tak už se závodníci sjížděli a pořadatelé pracovali.Nabídl jsem pomoc, byl s díky odmítnut s tím, že to zvládají (takže vypadám, jako dobrák a nic mne to nestáloJ) a tak jsem si dal u Valdézova stánku čaj a šel míchat.Po konzultaci s Georgem jsem zvolil ploticové krmení  Traper, které jsem podle receptury namíchal (bohužel jsem neměl k dispozici tmavé, ale světlé a stejné to bylo s hlínou) a čekal na losování.Od Karla jsem vymámil rohlík, protože moje rohlíky od Míši zůstaly v Praze a on mi tedy s těžkým srdcem jeden přenechal se slovy:“Když nalosuješ vedle mě, rohlík vracíš!“
Karel vylosoval E2 a tak já pochopitelně E1.
Rohlík jsem ale zachránil a to taky díky tomu, že začalo pršet.Počasí totiž rosničky anoncovaly jednoznačně hnusné a měly zase jednou pravdu.Těsně po losování totiž začalo lít, setmělo se, zvedl se ukrutný vichr a navíc začaly padat kroupy.Najednou rozčísl černou oblohu blesk a současně s ním zahřmělo, takže bouřka byla velice blízko.Pak už hřmít a blýskat asi na půl hodiny vůbec nepřestalo a byl to jednolitý zvuk a světlo.Ještě jsem to nezažil a už vůbec ne v tomto ročním období.Skoro ¾ přípravy jsme strávili v autech a pár jedinců u stánku, který jim stejně nakonec odletěl do přírody a tak ho museli ulovit na poli.Já než jsem doběhl k autu, jsem byl skrz mokrý, takže jsem byl rád, když půl hodiny před závodem ta hrůza ustala a já se mohl převléknout.Naštěstí jsem měl na sobě moiru, která rychle schne a s sebou jsem měl zimní nepromokavou soupravu Mosella, do které jsem zapadl, jak do peřiny a jen jsem se musel hlídat, abych se moc nehýbal, protože je do mrazu a dost hřeje.Deset minut před závodem jsem udělal pár koulí, ale jen malých, protože jsem měl k dispozici jen jednu ruku. Když jsem se totiž rozhodl, že asi po dvou letech zase jednou krmení proseju přes síto, tak jsem si o něj roztrhl prst tak šikovně ze mne teklo krve, jak z vykastrovaného býka (všimněte si, jak vůbec nepoužívám vulgarity, což je mne věc poměrně nevídaná-asi jdu do sebe, protože trénuji vlídné a slušné chování podle nového článku v RŘ).Naštěstí mi Ponty poskytl kus náplasti a další kolega také nějakou krycí pásku, takže jsem nakonec se štěstím  a jejich přispěním přežil.Jen jsem si musel dát pozor, abych nekápnul krev do krmení, protože bych mohl být popotahován za nepovolený způsob.Po houknutí jsem nastřílel koule, slepil červy a pár kuliček tam taky poslal a po druhém signálu nahodil.Nastrojil jsem dva kratší pruty kvůli větru a pak miláčka Sema Amnesia 3,90 kdybych chtěl hodit dál.Měl jsem červy a pinky (které mi dovezl obětavý Danek) v mixu, něco kukel a Karlův rohlík.Hned na začátku chytil Bromák kapra a všichni mu ho přáli...Jen já mu ho trochu záviděl, ale on je tak zapáleným závodníkem, že jemu bych přál i vorvaně.Jirka Ouřada zněl několik míst ode mne nalevo.Ryby se nijak netumlovaly, takže závod proběhl asi tím způsobem, že jsem vyzkoušel všechno možné, nakonec jsem vzal i Amnesii a poslal krmítko daleko, ale záběru jsem se nedočkal.Karlův rohlík byl dozajista otrávený a tak si ho ryby taky vůbec nevšímaly.Pokud se nějaký pohyb feederové špičky chtěl tvářit, jako záběr, tak z toho vždy byl jen nějaký bordel (pardon-nepořádek) plující na hladině, nebo pod ní, eventuálně popojetí krmítka po dně.Jirka hlásil každou rybu, kterou kdo chytil, ale těch nebylo zdaleka tolik, jako závodníků a jen s bídou překonal jejich počet množství sektorů.Bylo jich asi deset.Inu se zimou a vichrem je třeba bojovat a když komunisti zase otočili blbě zeměkoulí a navíc poručili větru i dešti, tak jsme to museli nějak vydržet.Já se záběru vůbec nedočkal, ale viděl jsem nalevo Čugiho (Kukajícího to vlka), jak cosi zaseknul a páčil z vody. Podle poměrně malého odporu jsem tipoval velkého cejna velkého,  ale nakonec to byl jen velký kapr, což Čugiho jistě zklamalo).Moc se mu povedl, ale
moc nebojoval, takže ho měl venku za chvilku a měl kolem 2,5 kg,což je slušné.Bohužel jsem žil celou dobu v domnění,  protože byl závod vypsán jen na jedno kolo, bude to kolo pětihodinové, ale asi jsem si do toho omylem přičetl i přípravu, takže když po třech hodinách začal někdo houkat, dost jsem se divil a komentoval tak, že u toho stánku se teda dějou věci.K mému překvapení se to po pěti minutách opakovalo a on byl opravdu konec…Zbyla mi skoro polovina krmení a asi půllitr lepených červů, které jsem musel vyhodit také.Byl jsem bez ryby, bez záběru, ale nakonec jsem byl rád, že už to skončilo, protože to skutečně se závodem moc společného nemělo.Škoda, že se počasí za pomoci temných sil tak zprasilo, protože být to před týdnem, tak to byl i bez záběru pěkný zážitek.Takhle jsme byli rádi, že žádný ze stromů, které pluly po Vltavě nám neskončil na zádech, nebo na autech.Po sbalení a převlečení do uschlých věcí se za chvíli konalo vyhlášení a předání cen šťastlivcům, kteří měli úspěch a těch bylo, tuším, ze sedmdesáti závodníků asi deset.Všem patří gratulace a potřesení rukou.Počasí teda děsný, braní taky, ale přežili jsme a byl zas jednou závod pro silné kusy.Opačný extrém, než před dvěma lety na Mušově, kde jsme zase byli opékáni, jak v Džehenně.Uvidíme, jak nás Mušov přivítá letos v květnu na prvním kole MiČR.Cesta domů byla taky dramatická a nebýt Audina tak těžká a dobře sedící, měl bych na pláních před K.Vary asi problémy-aspoň tedy v rychlosti, kterou jsem nevyspalý domů pospíchal určitě.Viděl jsem i zkroucený sloup VN, který pak ukazovali ve zprávách a řeknu Vám-nic moc.

Tak příště už to bude lepší.

Feederův Zdar!

TOPlist