Kukající vlci Feeder Team

Pohár Kukajících vlků 2006
Napsal Azbest  
Středa, 03. říjen 2007

O putovní pohár Kukajících Vlků 2006

 

 Předesílám,že jsem si plně vědom skutečnosti,že vlci nekukají.
Ne.
Nedovedu si představit třeba vlka,se kterým jsem si hrával jako kluk(takový to plechový ufo,co se točilo na zemi a hučelo),nebo vlka na kytarovém hmatníku(kaz),natož pak vlka tzv. základního(neboli „Lupus lupus-vlk vlkatýJ z lesa),no prostě žádného vlka si nedovedu představit,jak kuká.
Obrazotvornost a i „zvukotvornost“ mám skutečně na vysoké úrovni,ale přiznávám,že si rovněž nedovedu představit zapařenou prdel,kterak vydává zvuky,které by se daly identifikovat,jako kukání.
Ne,nekukají.
Vlci nekukají
Prostě vlci nekukají.
Vlci zkrátka nikdy nekukají.
Žádní vlci zkrátka nikdy nekukají.
Vůbec žádní vlci zkrátka nikdy nekukají.
Absolutně vůbec žádní vlci zkrátka nikdy nekukají.
Absolutně vůbec žádní vlci zkrátka nikdy nikde nekukají.
Prostě absolutně vůbec žádní vlci zkrátka nikdy nikde nekukají.
Absolutně vůbec žádní vlci zkrátka nikdy nikde nekukají,nekukali a kukat NEBUDOU!!!
Teda skoro….
Začali s náma jezdit letos na seriál MiČR ve feederu takový vlasatý týpci.
Docela zajímavá squadra.Samý vlasáči a děti.Vlasáči měli navíc copy a s dětma si děsně rozuměli a furt něco klohnili u svýho bydlíku(tak říkají čechoameričani baráku na kolech).
Oni si totiž říkají Kukající vlci(což jim fakt nikdo nemůže zakázat,notabene,když mají zaregistrovanou domenu) a navíc-VOPRAVDU KUKAJ!!!
Až do Pernštejnshýho Poháru jsem se s nima jen potkával a zdravil.
Na Pernštejnským Poháru jsem s nimi slušně popil a i když to byl tuším pozdní říjen,tak jsem se s Čugim v noci vykoupal ve Labi a bylo to.Pak jsem asi kukal rovněžJ,ale ostudu jsme žádnou nespáchali a občas se to prostě stane…
Honza se toho účastnil(vyjma hygieny)plnohodnotně a Česnek nás bezohledně předběhnul už přes den.
Ledy (pokud se tak dá nazvat něco,co ani neexistovalo) byly prolomeny a vypuklo veliký kamarádství.
Byl jsem s nima na rybách i mimo závody a na Silvestra lyžovat v Krkonoších-tam když jsme přijížděli za a mrazu v noci,tak na nás čekal Čugi asi půl hodiny 200m od chaty,abychom nepřejeli.
Když jsme dorazili až k němu,tak jsem nevěřil……..měj na sobě jen trencle,tílko a pantofle naboso!
No a tihle darebáci vymysleli,že spáchají sami feederovej závod a dost s ním vyhrožovali.
S termínem se různě strkalo,až byl nakonec stanoven na, tuším, konec listopadu(se mi to nechce teď hledat-prostě byla kosa nebralo to…) a bylo zřejmé,že to bude poslední závod roku 2006.
Takže jen blázen by se tam nevydal.
Nás,co jsme blázni nebyli,bylo přes 40,což je slušná účast,pokud vezmeme v potaz tu roční dobu.Ne?Jo…
Teamy byli utvořeny po dvojicích,které byly ale vylosovány,což bylo novum.Já vyfasoval Valdéze(Luboše Valíka s brašnou) od kterého se mi velice vyplatilo opisovat na Roztockém Feedercupu v prvním kole,tak jsem si říkal:“Já sice stoják neumim,ale Valdéz něco vyčaruje,co bude fungovat“,takže byl jsem v klidu a obhlížel blahosklonně budoucí zkormoucené poražené soupeře.Trochu mi jich bylo líto,neboť jsem povahy citlivé a těžce nesu utrpení druhých.Nicméně své záchvaty deprese z empatie jsem zaháněl pomyšlením na hodnotné ceny a zejména 24-mi karáty zlata pozlacenou hajzlmísu,která byla vystavena,co hlavní putovní cena.
Pochopitelně jsem už přes mobil kontaktoval překupníka,přes kterého prodám zlato,které šikovně oškrábu tak,aby příští rok nebyla mísa tak nesmyslně těžká-myslel jsem samozřejmě na zjednodušení transportu ceny domů pro příštího vítěze.
Vylosovali jsme fleky a vyrazili na ně.
Po vyložení cajku a nějaké té přípravě jsem šel na obhlídku občerstvení a okolí.
Jeden velkej zvěřinec to byl a bylo vidět,že majitel je vodou posedlej krásným způsobem.
Tolik nádhernýho vodního ptactva jsem pohromadě neviděl snad ani v plzeňský ZOO a do toho zuřivej kohout,kterej lítal po kraji,jak se mu zachtělo a spousta ptactva a zvířectva.
Pochopitelně nechyběl mýval,když už jsme u vody.Mě nejvíc uchvátily překrásný černý labutě.Něco tak majestátního a tajemnýho jsem tam fakt nečekal.Ornitolozi by slintali.
Něco jsem pojed a šel se chystat.
Závod byl pro nás průser na druhou.Poprvé letos po celej závod bez ryby,záběru,přejezdu,či čehokoli,čím by se mohla provinit ryba byť omylem.
Valdéz čaroval,ale jeho feederová kouzelnická hůlka asi nebyla ze stejného dřeva,jako ta,co má brejlatej Potter s jizvou na čele,takže nám nepřičaroval nejen,grog,špíz na roštu,horkej punč,svařák(to všechno pochopitelně s obsluhou nahoře bez-nebo dole),ale dokonce ani jedinej kroužek na vodě.
Asi se čarovat teprve učí,protože jak tam s hůlkou laboroval,tak najednou něco švihlo,pocítil jsem prudkej poryv čarovný energie,jenže se to netrefilo,prolítlo to těsně kolem nás a v tu chvíli to začalo brát na druhým břehu.Od tý chvíle tam nějaký lumpové bezbožný začali tahat naše ryby,což nás pochopitelně potěšilo a já Valdéze vůbec stokrát neproklel i s jeho hůlkou...
První kolo se prostě nedělo nic a jen někde vlevo někdo nesportovně vytáhnul pěkného kapra,kterej vůbec nedbal na naše pohledy,tajně mu naznačující,že ta šestnáctka se urvat dá a naprosto tupě se mu cpal do podběráku,aby už byl ve vezírku.Asi se doma pohádal a chtěl to skončit.
Po dobrým guláši v občerstvovacím stánku a grogu,kterej Valdéz zase nepřičaroval a já si ho musel trapně koupit,přišlo kolo druhé.
Z haldy krmení které jsem nastřílel do krmného místa už začala koukat nad vodu špička,tak jsem krmit přestal a po chvíli jsme se s Peťánkem Rathouským,Valdézem a Dolfem začali bavit tím,že jsme asi půl hodiny stříleli koule krmení po sobě a i po některých nezainteresovaných objektech-kolezích.Musím podotknout,že z jejich strany jsme se setkali s takovou nesnášenlivostí a prudérností,že už si nejsem tak jist,že láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí….jak říkal v televisi jeden pán v kraťasech.
No nebudu vás napínat,protože už stejně dávno víte,že jsme chytili jen rýmu a trudomyslnost.
Příjemně mne ale překvapil pan Lážnovský-toho jména majitel a autor celého areálu,který za mnou pak zašel a povídali jsme si o koi kaprech a jeseterech,kteří jsou jeho specialitou a vášní.To všechno tam chová a nutno dodat,že úspěšně a s tradicí.
Podle toho,co jsem slyšel,mi bylo jasné,že svému velice rozumí a navíc z něho byla cítit láska k té práci a taky pohoda.
I to,že si přál,abychom zamáčkli zpětné háčky jsem pak pochopil a byl jsem rád,že jsem tento požadavek na začátku nezapomněl splnit.Teda-pochopitelně úplně zbytečně  a Owner za celejch pjet korun f prdeliJ!!.Když jsem se pak pokoušel protihrot vrátit do původní polohy,tak to nešlo.No cococo?Byl netknutej!!Takhle přijdu plajte!!!(jakože na buben)
Po ukončení závodu nám Honza z Kukajících Vlků ukázal,kde jsme chytali a prošel celej rybník v broďákách,za což si vysloužil z našich praků mnoho kilogramů odměny ,což ho nerozhodilo a uprostřed rybníka usednul.Fakt,normálně si sednul na prdel!
Asi na špičku nějaký další haldy krmení,kterou tam nastřílel nějakej jinej zoufalec.
Po zvážení úlovků několika šťastlivců a zabalení náčiní jsme se přesunuli s vědomím,že ryby jsou slušně nakrmeny až do jara, do místa vyhlášení vítězů.
Lov tedy za moc nestál(aspoň co se mne a Luboše týká), ale naštěstí to podstatné nás mělo teprve čekat.
Už jen hymna kukajících vlků,kterou jsme slavnostně vyslechli i při zahájení a jejíž poslech je neskutečná prča (poslechni si na  http://www.kukajici-vlci.wbs.cz/ ) předznamenává,že tady se skutečně nebude jednat o stejný zážitek,jako při vyhlášení vítězů v Olomouci,které vykonával vždy člověk,živící se zřejmě v místním krematoriu,jako řečník-dlužno dodat,že asi úspěšně,když si tímto svým projevem dokázal vytrápit i flek na radnici…Byla to neskutečná nuda a vopruz,ale je fakt,že mi protřelí jsme se po dvou letech na to docela těšili,neboť zoufalý a předem prohraný boj o serióznost byl vždy první hodinu děsivá sranda.
Bohužel dýl se to vydržet nedalo a pak už člověk jen tiše trpěl.Ostatně jako při všem v tomto městě….
U Kukaček to bylo jiný.Trio Honza-Čugi-Česnek obalený kukaččí drobotinou zahájilo vyhlášení a to už jsem se chechtat nepřestali až do konce.
Pěkný poháry doplněný putovním :“KUKU CUPem“ (již zmíněná sanitární keramika ve zlatě),samolepky Kukajících Vlků ve všech velikostních modifikacích,závodnický kbelíky z nichž postižení oceněním museli vytáhnout kondom plnej vody(nemusím asi podotýkat,že se většina zlila při perforaci,z čehož vychází poučka:“KE KUKAČKÁM BEZ KONDOMU,JINAK JEDEŠ MOKREJ DOMŮ“.
Komentáře pořadatelů a hlášky závodníků se střídaly s takovou kadencí,že ti šťastnější,kteří se občas stihli nadechnout, se mohli uchechtat naprosto regulérně xmrti a nemuseli se udusit,jako ostatní..
Závěrem bylo důstojné vyslechnutí již zmíněné hymny Kukajících Vlků a stažení jejich vlajky ze vztyčeného prastarého teleskopu,přičemž se kousnul naviják a tak to Čugi vyřešil duchapřítomně postupným zkracováním teleskopu za velice vážného a seriózního xychtění seJ.
 Pak jsme se pomalu a neradi za velikého loučení rozjeli domů,přičemž my jsme s Kačkou ještě zabloudili,protože jsme se drželi Georgových světel,jako klíště,ale nedošlo nám,že on na rozdíl od nás do Prahy nejede……
 Na závěr bych chtěl poděkovat velice jak Kukajícím Vlkům za práci,kterou odvedli při pořádání,jako i za pohodu a srandu,kterou bohatě vyvážili nechycený ryby,tak i majiteli areálu „ČABÁRNA“,ve kterém se vše odehrálo,panu Vladimíru Lážnovskému,za jeho bezva přístup a umožnění organizace závodu zdarma.
Je to fajn prostředí pro rekreační rybařinu s nádherným areálem plným zvěře,takže i děti si přijdou na své a já si tam na jaře rozhodně ty trofejní kapry,kteří teď už neměli na konzumaci náladu,přijedu zachytat i s přáteli.
Koho zajímá prostředí,pro toho není nic snazšího,než se podívat na www.cabarna.cz a věřte,že v reálu je to ještě hezčíJ.

Petrůf Zdar.

TOPlist