Kukající vlci Feeder Team

Feederový maraton

Feedrový maratón aneb peklo na zemi.


 

 Na II.ročník 24 hodinového feederového maratónu jsme přijeli rovnou z dovolené.Po nezbytném zakempování a večerním osvěžení v řece jsme se pozdravili s kamarády a vzhledem k tomu,že nás čekalo dlouhé chytání,bylo rozhodnuto si jít brzo lehnout.Ráno nás čekala příprava krmení a prezentace s následným losováním.Protože Honza nebyl na blízku,ujal jsem se jak prezentace,tak zrádného šacování klobouku.Jenda si přál spodek,sektor A nebo B.Zamíchal jsem tedy nervózně rukou v osudí a vytáhl A2.Poté mi na okamžik padla čelist,protože A1 už měli Ouřadové a A3 Myron s Vaškem Hlínou.S Honzou jsme domíchali krmčo a začali stěhovat věci k vodě.Plac byl celkem slušně upravenej a z toho jsme usoudili,že se sem chodí chytat.Vyřezali jsme pouze pár zelenech koláčů z vody a bylo připraveno.Po kratší debatě bylo rozhodnuto,že budeme vázat každej 4 pruty.Dvakrát pátera a dvakrát průběžku,aby nebylo moc věcí kolem nás,jelikož jsme si sedli dost blízko k sobě na vršek placu.Alfréd Nobel Douša namíchal po konzultaci s několika dalšími chemiky dvě pětadvacítky a začalo hlavní vnadění.Potom jsme nahodili do dvou třetin řeky („asi tak 5 metrů za Ouředníčky“J) a čekali co to bude dělat.První třičtvrtě hodinu se nedělo skoro nic,jen pár potáhnutí a nesekatelný záběry.Několikrát jsme zkoušeli změnit délku forpasu,případně střídat pátera s průběžnou a měnit sousta na háčku.Na rybu se čekalo strašně dlouho.Občas se nějaká povedla,ale těch projeb….záběrů bylo strašně moc.Když už jsem nevěděl kudy kam,zjevil se za zády Roman Srb s otázkou jak to jde. „Na pí..,nemůžu seknout záběr.Vydrž, skočím si pro pivo a podíváme se na to“,povídá.Netrvalo dlouho a začal mazec.Sedl si za nás a nám začali ty pravý galeje.Doslova a do písmene.Nejdřív předělat prut do boku,aby byli lepší vidět záběry,potom prodloužit forpas jak na průběžce,tak na páteru a začalo se zkoušet.Roman seděl a diktoval.Kukly,červy,žížaly,pátera,průběžku,zkrátit forpas,kukly,červy,žížaly,prut nahoru,zpátky do boku,nasřílet krmení, .......Za zhruba hodinku se to ustálilo na 70cm forpasu,12 návazci(Je to tak Romane???),10 háčku na průběžce.Na háček jsme dávali dvě žížaly,dvě kukly a dva červený červy.Nemám tušení proč,ale tohle mrmlákům ze všech těch kombinací chutnalo nejvíc.Na všechno ostatní chodila malá ryba nebo sumec.Když jsme začali pravidelně tahat ryby,soustředil se Roman na zdokonalování našich teoretickejch znalostí s následným využitím v praxi.Nahazování na okraj zákrmu, střídání pátera s průběžkou,chytání do boku i nahoru.Trpělivě odpovídal na naše dotazy a vysvětloval a vysvětloval.Občas nám vynadal,že házíme daleko od sebe,když jsme nahazovali oba najednou,že tři centimetry je moc.Že rozkrmujeme moc velkej flek,když se nám těsně nad hladinou koule nesrazili.Mě osobně chtěl nakopat do prdele za to,jak napichuju žížaly a kukly(to jsem dostal za domácí úkol) na Honzu naštěstí neviděl a zachránilo mi jenom to,že jsem seděl daleko a jemu se nechtělo vstávat.Nakonec,ale přeci jen vstal,ale nikoli,aby mi zabořil botu mezi půlky,ale proto,že měl žízeň a šel si pro pivo.Takhle to v podstatě vydrželo,až do večerního vážení.Když byli zváženi Ouředníčci na A1,začal Roman významně mrkat na znamení,že to bude dobrý,že máme víc.Sice jsem mu příliš nevěřil,nedokázal jsem odhadnout kolik máme nachytáno my,ale nakonec to bylo o 20kg víc.Šli jsme s váhou a na konci sektoru,už se radovali z jedničky.Po pauze během níž jsme domíchali krmení a trochu se osvěžili,se začalo na novo.Do půlnoci přišlo ještě pár ryb.Po půlnoci se Roman rozhod,že se trochu prospí a dal nám nějaké instrukce na noc.V noci moc ryba nešla.Do 5 do rána se chytlo jen 7 kousků.4 mrmláci,jeden sumec,jeden truman a jeden skalák.Po čtvrtý hodině ranní jsme Romana opět přivedli k vědomí a začali se připravovat na ranní chytání.Pomalu jsme rozkrmili flek a pravidelně do něj přikrmovali.Po pátý hodině to začalo opět brát.Sice to nebylo tak často jako v první půli,ale chytačka to byla slušná.

Do 8 hodin nám vydržely žížaly a ryby se pěkně množily,jenže pak nám došly a to byl konec velkejch ryb.Bez nich to začali brát plotice,zrcátka,malí trumani a podobná havěť.Kupodivu jsem na to dostal i úhoře a docela velkýho sumce,oba tak okolo 60cm.V tu dobu už na mě začala doléhat ohromná únava a modlil jsem se,aby už byl konec.Seděl jsem celej závod v křesle a nahazoval ze stoje,takže to bylo hrozně únavný.Když zapískali konec strašně se mi ulevilo.Vyndal jsem prut z vody,začal pomalu balit a čekal až se objeví rozhodčí s váhou.

Věděli jsme,že máme slušnej náskok z večera a podle informací od vody,že to moc nešlo. Ohrožovali nás v podstatě jen Jirka a Honza Ouředníčkové,Smutnej Technik s Pavlem Sofronem,Petrové Azbest a Štětina a Rosťa Nerad s Pepou Albrechtem.Postupně všichni odpadali a když došlo na vážení kluků ze Semy,bylo nám jasný,že jsme vyhráli.Sice jsme to ještě nechtěli zakřiknout,ale už se kolem nás trousili soupeři s gratulacema.Abych řekl pravdu,tak jsem si to těžce vydolovaný vítězství moc neužil,protože jsem byl tak utahanej,že jsem sotva stál na nohou.Všechno mi bolelo a navíc se přidávala kocovina,protože jsem předpokládal,že budu řídit a za včasu přestal pít panáky.Vyhlášení si pamatuju jen mlhavě a k volantu už jsem se nedostal.Usnul jsem na sedačce spolujezdce,takže zpátky musela řídit manželka.

 

 
TOPlist